Přibližně na začátku května jsem se domlouval s partou freeski lyžařů, co letos točí film Ultim8 Separation, že bych jel s nimi na ledovec do Val Senales, který mě již loni tak uchvátil a bylo mojí touhou se tam letos podívat zase. Približně měsíc nám trvalo vybrat konečný termín, tyto peripetie byly ovlivněny předvším počasím na ledovci. Nepanovalo počasí umožnující nafotit a natočit nějaké záběry. Přibližně v půlce června nás příjemně překvapila předpověd a vypadalo to, že by mělo být docela slušně. Bylo tedy jasno, jedeme!!

První tři dny nám počasí přálo. Po prvním „zasakovacím“ dni, kdy nás uvítal velmi dobře připravený snowpark s dominantní skokem, který měl table lehce přes 20 m, jsme se do toho pustili naplno a začalo se fotit. Za fotky musím hlavně poděkovat fotografovi Janu Kaslovi, který vše poctivě zaznamenával na svůj kanón. Po 3 dnech modré či polojasné oblohy bohužel přišla oblačnost i se srážkami. Dle předpovědi se to mělo držet na Schnalastalským ledovcem dva dny. Tento fakt rozhodl o tom, že nebudeme zbytečně sedět na baráku a tak jsme se vydali směrem Benátky. Po 3 a půl hodinách jsme zaparkovali v italském městečku Chioggia a vydali se směrem na pláž. Všem s městečko s přiznačnou italskou atmosférou zamlouvalo a tak jsme zůstali až do druhé dne. Jenom jedno doporučení: v Itálii nespěte na pláži. Za prvé to je pod pokutou (což se nám naštěstí vyhlo), za druhé to může být i trochu nebezpečné, když okolo porjiždí traktor s hrablem upravující pláž . Po druhém dni zase plného blbnutí u moře se jedna skupinka vydala do Benátek a druhá k Lago di Garda. Já se jel podívat do Benátek rozhodně toho nelituju, až na odřené auto zřejmě od Itala se žlutým lakem. Tipoval bych to na tradiční italskou káru, tudíž nějaký Fiat :D. Po návratu nám bylo řečeno, že naše rozhodnutí vydat se k moři bylo správné. Po oba dva dny panovalo na ledovci příšerné počasí. Poslední den ráno nás přivítalo přibližně 15 cm prašanu a polojasná obloha. Nakonec byl tedy náš výlet za fotkami ukončen nádherným počasím.