Emil Novák

Před závěrečným finálem světoýho poháru jsme si s partičkou crossařů vyjeli zvednout sebevědomí na obyč závod do italské Moeny. Spousta Čechů ve středisku napovídala levnému ježdění a to doplňovalo parádní počasí. V lehké, ale zábavné trati jsem za Majklem Novotným ukázal záda všem Italům a bral druhej flek. Ten mi zajistil dostatek potřebných bodů pro start ve světovým poháru v příští sezoně.

Z Moeny jsme se přemístili o kousek dál, do Valmalenca, kde se konal závěrečnej dvojsvěťák. Opět na obloze vymeteno, teplota kolem 20 % takže opalovačka na startu. Ráno sníh zmrzlej na šutr a odpoledne zas surfing, ale Íčka připravili krásnou trať, ve které se to pálilo pořád rově přes lajny skoků boulí a dablů, akorát ve spodní části byly bvě obří klopenky. V prvním závodě se mi zadařilo a postoupil jsem do čtvrtfinále. Dál už jsem se neprobojoval a bral 20. místo. V druhým závodě jsem vypadl už v osmifinále. Opět se zde stala spousta zranění, kde 10% startovního pole skončilo v nemocnici. Já zakončil sezonu ve zdraví za což jsem velice rád.

Zítra 16.3 můžete sledovat závěrečný finále ve snowboardcrossu v Itálii živě na Eurosportu 2 od 11:00. Jedu ve druhé rozjížďce, mimochodem s několikanásobnym vítězem X-games Hollandem.

V kanadském středisku Blue Mountain se odjel další závod ze série světového poháru a ani zde jsem nedosáhl překvapivého výsledku, neboť v první rozjížďce mě zákeřná boule uklidila kamsi do lesa mimo trať a postup dále se vypařil jak pára nad hrncem. Jako úspěch beru to že jsem přežil, protože spousta závodníků odjela houkavým autem. Středisko se nacházelo v nezvyklých 200 m.n.m a ze startu byl nádherný výhled na jezero, ve kterém jsme následně po lehkém hecování dali koupačku.

Při přejezdu na další závod, tentokrát v Quebecu, jsme se stavili kouknout na Niagárský vodopády a vylezli jsme na třetí nejvyšší budovu světa CN tower, odkud byl parádní výhled na Toronto.

Při samotným závodě ve středisku Stoneham nedaleko Quebecu mě kvalifikace nepustila do závodu a nad otázkou proč je většina lepší než já, jsme dlouho přemýšleli, když jsem neudělal žádnou zásadní chybu. Nicméně opět považuji za úspěch to, že jsem to ve zdraví přežil. Slovo startstop bylo slyšet pořád a za prvních 7 jízd byly 3 závodníci v bezvědomí z nichž jeden byl náš kolega David Bakeš.
Z Kanady jsme se přemístili rovnou na Dolní Moravu, kde se jelo mistrovství ČR. Odpočinkový závod v domácí parádně připravené trati při pohodové atmosféře a za krásného počasí jsem zakončil druhým místem za Majklen Novotným. Zároveň se jelo i akademické mistrovství ČR, které jsem už po třetí vyhrál. A to vše se řádně zakončilo kalbou v baru Větrák.
 

Nyní mě čeká náročnejch 14 dní, v nichž se zúčastním 6 závodů v Rakousku, Německu a Itálii.

První Světový pohár, který se jel ještě před Vánocemi v americkém Telluride mi nevyšel úplně podle představ, neboť mě vylosovali podle fér parvidla jako sněžnej pluh a já razil cestu jako první čerstvě napadlým sněhem a neměl šanci se kvalifikovat do finálových jízd. Po svátcích celá crossová particka zastoupená 20 závodníky vyrazila na FIS závod do švýcarského Sedrunu a jelikož bylo pátek třitáctého, ubytovali jsme se pro klid v protiatomovým krytu.

Samotný závod, kterého se zůčastnilo víc jak 200 závodníků pro mě skončil už v 8finále po kolizi v poslední klopence. Po té se nás pár vyvolených přesunulo asi o 200 km na další dvojsvěťák ve Veysonnaz. Tam už se mě podařilo probojovat do finálových jízd, které se pro větší atraktivitu letos začali jezdit po šesti lidech a je to větší řežba. V první rozjížďce jsem ale zaspal a už se mi nepodařilo probojovat do dalších jízd. V druhým závodu jsem si ke všemu vyhodil rameno v dropoklopence, která nedělala problém jenom mě.

www.youtube.com/watch

Teď vyrážím s plnou taškou ibalginů na následující svěťák, který se tentokrát pojede v Kanadě a to ve středisku Blue Mountain. Doufám, že budu držet pohromadě a uvidíme co si na nás kanaďáci pochystali.